Výlet

18.10.2008 pořádal SDH Hnojice výlet do hasičského muzea v Čechách pod Kosířem a  Mánesovi síně. Malá účast nás sice překvapila, přesto nám na dobré náladě neubylo. Při příjezdu do Čech nás už vítala velmi milá paní průvodkyně, která nás provázela celou exkurzí muzea. Dozvěděli jsme se spostu zajímavostí o historii Čech i založení tamního hasiče. Expozice byla zaměřená spíše na velkou hasičskou techniku, ale k nahlédnutí byli i různé věci týkajících se hasiče, jako například „mundury“, helmy, hasičské pozvánky na plesy, medaile, ocenění, atd.

Po shlédnutí muzea jsme zamířili do Mánesovi síně. Byli jsme zvědaví, co nás čeká. Mánesova síň je umístěna v zámečku, který je situován v nádherném parku. Uvnitř zámečku jsme mohli shlédnout některé originály mistra i jeho rodiny. Škoda jen, že jsme nemohli pořídit žádné fotky. V síni byl zákaz focení. Tato prohlídka byla taky doprovázená slovem paní průvodkyně, proto jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o Mánesově životě.

Hezké počasí nás přímo lákalo k procházce po parku. Stromy v podzimních barvách vypadali kouzelně. Všichni jsme byli nadšeni tou krásou kolem nás. Určitě doporučuji všem, aby na toto místo podnikli výlet. Jestli nevěříte, podívejte se na fotky.

Tímto však naše cesta nekončila. Díky kontaktům pana Póla jsme zamířili do dalšího hasičského muzea v nedalekých Olšanech. Muzeum patří nadšenému sběrateli, který si na půdě svého domu zhotovil „malou“ expozici. Ačkoli místa nazbyt nebylo, k obdivu se toho našla spousta. Zatímco muzeum v Čechách bylo zaměřené na velkou techniku, tady to byl opak. Několik druhů „mundur“, přileb, sošek sv. Floriánků, medailí, modelů aut, obrazů, techniky, nářadí, to byla jen hrstka nabídky. Mě osobně nejvíc zaujaly přilby z různých koutů světa, například z Polska, Německa, Maďarska, Rakouska, Francie, USA…Každý si našel něco. Shodou okolností se ten den v Olšanech konaly slavnosti.

Dostali jsem pozvání na Obecní úřad, kde byla další výstava, tentokrát řemesla a života na vesnici. Zde jsme mohli vidět kočárky a panenky z dob našich prababiček, starý gramofon, šicí stroje, váhy, kuchyňské potřeby a různá nářadí a stroje z dob minulých. Celým sálem se nesla slova jako: „Jé, to měla naše babička“, nebo „Tohle ještě doma máme“. Nejvíc pozornosti však zaujala „léčebná pomůcka“ známá z filmu Postřižiny. Skleněná trubice rozšiřující se na konci. A dokonce ještě fungovala! Po zapnutí přenášela elektrický proud, který na pokožce šimral. Jaké účinky zařízení mělo poskytovat jsme se nedozvěděli.

Na cestě zpět nás čekala už jen poslední zastávka a to na oběd. Věřím, že jsme si domů přivezli spoustu hezkých zážitků a vzpomínek. Jen doufám, že se příště přihlásí více zájemců. Podívejte se na fotky, třeba vás přesvědčí.